Kr(v)ize, když se z krize, zrodí vize
V posledních dnech jsou sociální sítě i on-line média doslova zaplaveny články a úvahami o hospodářské krizi, která bude následovat koronavirovou pandemii. Mnozí ji srovnávají s velkou hospodářskou krizí ze třicátých let, jiní v ní hledají poválečná léta a chtějí nový Marshallův plán.
Ano, je jistě možné podívat se do minulosti, hledat paralely a analyzovat naše ekonomické možnosti. V duchu „Newtonské“ filozofie, že příčina podmiňuje následek, prozkoumat, které příčiny vedly k prohlubování krizí a jaké je naopak mírnily. Bude to chtít celou řadu fundovaných odborníků a také dostatek času, aby jejich analýzy byly správné. Bohužel, času na záchranu ekonomiky je málo a o odbornosti některých lidí, kteří mají ČR vyvést z očekávané krize si troufnu pochybovat.
Dovolím si tedy kacířskou myšlenku. Nechme minulost historikům a zaměřme se na cílový stav tzn. jakou zemi tady chceme po pandemii koronaviru mít. Přestaňme neustále skloňovat slovo krize a nahraďme ho slovem vize! Ano, naše země potřebuje vizi.
Česká republika má jedinečnou šanci udělat tlustou čáru za minulostí a využít tuto pandemii k modernizaci. Můžeme si dovolit celkem razantně zvýšit zadlužení, které je jedno z nejnižších v EU a tyto prostředky využít k výstavbě infrastruktury (rychlovlaky, dálniční sítě), digitalizaci (5G sítě), podpoře automatizace a robotizace výroby (robot se koronavirem nenakazí), automatizaci a digitalizaci státní správy, přetavení „smart cities“ modelů do praxe, školské a důchodové reformě, ekologickým projektům, razantní podpoře inovacím a vývoji. To vše lze dnes bez většího odporu opozice prosadit, všem zastáncům vyrovnaných rozpočtů navzdory. Vybudujme zemi, která není založená na levné práci našich dělníků, ale odbornosti a šikovnosti našich podnikatelů, vědců a vývojářů. Chtějme moderní stát, kde se dělají a vyvíjí produkty s vyšší přidanou hodnotou. Možná to bude pro celou řadu „montoven“ bolestivé, ale v nich budoucnost naší země není!
Modernizace není to jediné, co musíme následujících letech udělat. V celé řadě věcí budeme muset upustit od globalizace a vrátit se k lokalizaci. Lépe řečeno „glokalizaci“ tj. v globálním systému vytvořit u strategických odvětví lokální, soběstačné, dodavatelsko-odběratelské řetězce, aby se už nikdy nemohl opakovat scénář, že např. nejsou ochranné pomůcky pro zdravotníky nebo v obchodech dojde paralen! To samozřejmě bude nutné řešit na úrovni EU, jestliže evropský trh budeme považovat za lokální. A bude to znamenat vyvinout motivaci popř. politický tlak na návrat části výroby z Číny a podobných zemí na starý kontinent. Vidím v tom jeden z hlavních úkolů pro naše i ostatní evropské politiky. Česká republika se spolu se zbytkem EU musí poučit a glokalizovat, jedině tak se nestane vazalem velmocí nebo nadnárodních korporací.
V neposlední řadě bude nutné vybudovat lepší hodnotový systém naší společnosti. Ten je momentálně výrazně více postaven na „mít“, nežli „být“. Mít peníze, mít dům, mít auto, mít bazén tomu ještě rozumím, ale mít strach, mít hlad, mít ženu nebo mít chřipku…, co všechno si naše společnost chce ještě přivlastnit? Jak jinak by vypadalo, kdybychom Italům místo „máme roušky“ řekli „jsme solidární“ a dali jim, co můžeme. Kapitalismus má snahu v lidech vyvolávat obavy a nespokojenost (když si nevyčistíte zuby touto pastou, tak vám vypadnou…, když nepoužijete tento prášek, zůstanou vám na oděvu skvrny atd.), protože pouze nespokojený člověk, jde a krátkodobě svoji „ hodnotovou“ frustraci utiší nákupem. Bohužel, radost z „mít“ není nikdy tak dlouhá (jak dlouho se radujete z nového trička?), jako radost z „být“. Tady bude třeba nového leadershipu významných osobností, které pomohou lidem ukázat cestu k zapomenutým hodnotám, aby např. obětavost, trpělivost, moudrost a láska znamenali více, než peníze a majetek. Ona totiž každá krize nastaví společnosti zrcadlo, do kterého se ve strachu, co tam uvidí, mnoho z nás raději nepodívá.
Autor: Ondřej Chromý
