Za hrdostí zaměstnanců na svou firmu stojí...

Je slunečné březnové ráno a v největším sále Jihočeského vědeckotechnického parku v Českých Budějovicích se schází zástupci vedení jihočeských společností, aby zjistili více o tématu veřejného workshopu „Jak být magnetem na zaměstnance, i když nemám sexy produkt“, který vedli dva členové expertního týmu Holistic managementu Vratislav Kulhánek a Leoš Kubíček.

Přestože zaznělo 8 klíčových oblastí, které musí každá firma stále ladit, chce-li mít v této nelehké době šanci získávat nové a kvalitní zaměstnance, nejvíce s účastníky rezonovalo téma budování hrdosti a sounáležitosti zaměstnanců na značku zaměstnavatele, i když nevyrábí žádný finální produkt jako například auto, fén či počítač.

Jak zaznělo z úst jednoho z TOP manažerů velké jihočeské strojírenské firmy: „Vždyť je to tak jednoduché, téměř nic to nestojí, tak proč už to dávno neděláme?“ A co je tím jednoduchým a levným klíčem? ...PŘÍBĚH! Možná vás nyní napadá: Krabice s příběhem? Robotická ruka s příběhem? Máme vymýšlet pohádky?

Na samém konci jakéhokoliv produktu, i když se jedná jen o komponent nebo část výrobní linky, který vyrábíte je finální výrobek, který lidem nějak pomáhá, přináší radost či uspokojení. Jen je třeba najít ten správný. Pojďme si ukázat několik konkrétních příkladů, které zazněly během debaty na setkání:

Příběh první – výroba automatické části výrobní linky. Popis účastníka: „Tento robot, kterého vyrábíme je využíván leteckou společností na výrobu komponentů pro známou leteckou značku.“ V tomto případě je užitečné zaměstnancům veřejně ukázat obrázek daného letadla, označit na něm díly, které se díky jejich kvalitní práci na jimi sestavovaných robotech do letadla vyrábí a mluvit s nimi o jejich zážitcích s cestou letadlem na dovolenou. A ve chvíli, kdy mistr musí s dělníkem řešit nekvalitně odvedenou práci, tuto situaci propojit s možným dopadem na konečný produkt – letadlo...

Příběh druhý – privátní značka těstovin. Popis účastníka: „Podařilo se nám získat kontrakt na dodávku privátní značky těstovin do největšího polského řetězce a také do diskontu v Rakousku.“ Tato situace je trochu odlišná, protože výrobce má finální produkt. Jen se s ním hůře ztotožňuje, protože není pod jeho vlastní značkou. V této situaci je již trochu náročnější příběh dokreslit, protože potřebujeme jít až ke konečnému spotřebiteli a na jeho příběhu ukázat, kde všude je možné se s naším produktem potkat – taková fotka rozjařených lyžařů, kteří se na horské chatě v Alpách venku sešli u společného stolu nad mísou těstovin a vedle jen tak ledabyle leží obal od naší privátky s německými nápisy má také své kouzlo...

A do třetice se můžeme podívat na situaci s kartony. Účastnice popisuje: „Děláme kartony, ve kterých se posílají designová svítidla až do Japonska.“ Zjednodušeně řečeno, je to obdobný příběh jako první, jen je užitečné využít fotek instalace daného svítidla v krásných prostorách a v zaměstnancích probouzet hrdost, že právě díky nim taková krása přečká cestu přes půl světa. A co by se asi stalo, pokud daná osoba neodvede na 100% svou práci...

A jaký je příběh vašeho koncového zákazníka? Komu díky řetězci dalších firem či lidí udělá váš díl nakonec radost?

Výše popsaný postup nezajistí ihned viditelnou změnu přístupu zaměstnanců, ale jde o to, aby postupně k tomu, co dělají,začali nacházet vztah, mohli být hrdí a ve finále vám pomohli hledat další spokojené a hrdé zaměstnance. Vždyť vrána k vráně sedá...